Včelařská konference

Vícekrát jsemuž zpozoroval, že když nějakému nevčelaři jdu ukázat včely, jeho včely velice rychle napadnou a dají mu žihadlo, takže urychleně zmizí, zatímco mě se včely obvykle ani nedotknou. Taky, když se včelám postavím před česna a překážím jim, tak taky 1 - 2 včelky si to přijdou obhlídnout, ťuknou mě třeba do tváře a pak odletí. Mám potom pár minut, abych z toho místa odešel, jinak se včelky vrátí a potom začnou už rozdávat žihadla. V literatuře jsem zachytil, že podobně méně napadají včely i nevčelaře, který je zrovna léčen na alergii na včelí jed. Léčení se provádí otužováním neboli vstřikováním malého množství včelího jedu do krve.

Takže podle všeho to vypadá, že včelky zřejmě umí z pachu toho člověka poznat, jestli má v krvi stopy po včelím jedu nebo nemá a podle toho se k němu chovají.

Příteli Polášku, o tom pachovém projevu strachu se už ví velice dávno. Když půjdeš okolo hodně starého psa, který za celý svůj život nikoho nekousl, a budeš se klepat strachem, tak tě rafne. Totéž platí i pro jiné příslušníky živočišné říše. V jistých případech to platí i pro člověka.

J.P.

Vzpomínám na situaci, kdy přímo před česny za silného letu včel se procházel zarostlý člověk, který byl ale silný kuřák, takže jej bylo zdaleka cítit. Včely ho míjely, ani do jeho fousů se žádná "neodvážila".